Za celistvost Ukrajiny!

Zhlédl jsem akční video ze Staroměstského náměstí, kde k přítomným promluvili o svobodné Ukrajině pánové Kocáb a Bursík, podkreslení výzdobou a častuškami pražského majdanu.

Historický vývoj státu UkrajinaJŠ

Do jejich vystoupení za občasných davových výkřiků „fašisti!“ pak z amplionu na svém autě začal pan Ponert vysokými decibely hrát Ktož sú boží bojovníci, Kde domov můj a Nad Tatrou sa blýská. Ponerta česká policie zatkla, údajně na základě zákona O policii. Tóny československé hymny umlkly, ukrajinské evropsky nadšené melodie zněly dál. Kocáb s Bursíkem zatčeni nebyli. Tito pánové se snažili přítomným vysvětlit, jak je to doopravdy s Ukrajinou a jak Rusko škodí nám, Evropě a celému světu.
Mezinárodní dohody se musí dodržovat a mezinárodní právo musí platit. Ukrajina prý musí zachovat svou celistvost a Rusko prý musí vrátit ukradený Krym. Máme si vzpomenout, co nám Rusové provedli v roce 1968 (před 46 lety). To už s námi budou prý chtít dělat pořád, boj se boj! Ani slovo o tom, že Západ proti ukončení Pražského jara neměl oficiálně žádné výhrady, což sice byl jistý positivní posun, neboť Hitlerovi s anexí našeho pohraničí v Mnichově v roce 1938 (před 76 lety) a s následnou okupací Československa a jeho transformací na německý protektorát přímo aktivně napomáhal. Kocáb i Bursík byli ve svých názorech pevní, jak jen mohou asi být pevná jejich dotovaná bankovní konta. Pánové ale zcela opomněli pohovořit o lidských právech a o právech národů na sebeurčení – z toho jsem usoudil, že mají v této problematice mezery ve vzdělání. Pochybuji, že by měli rovněž ponětí o historii a demografii území, které nyní patří státu Ukrajina. V jejich případě je to asi dobře, protože by jim to pak komplikovalo myšlení, z čeho se člověk pak může i zbláznit...
Napadlo mne, kdybych tam byl a dali mi slovo, začal bych burácet, že budeme bojovat za Ukrajinu v hranicích z roku 1654 a za její celistvost, dokud toho mírovou cestou nedosáhneme! Pánové Kocáb s Bursíkem by mi nadšeně plácali a majdanisti by sbalili kutálku a pakovali se do Záporožské Siči.