Co je za Ukrajinskou krizí (2. část)

--------------------------------- There was an Old Lady, who swallowed a fly.-------------------------- --------------------------------- But, I don't know why, she swallowed the fly.------------------------- ----------------------------------Perhaps, she'll die!-----------------------------------------------------------

Kdo stojí za Burisma Holdings? S firmou Burisma, neprůhlednou společností se sídlem na Kypru, která byla založena dobře komunikující skupinou lobbistů, z nichž někteří mají vazby na ministra zahraničních věcí USA Johna Kerryho a na bývalého Kerryho šéfa v Senátu Davida Leitera, se podle chování zainteresovaných osob nepochybně brzy seznámíme lépe.

Jak napsali v časopisu Time, "Leiterova účast v té firmě završuje silový tým politicky propojených Američanů. Druhým novým členem představenstva je totiž demokrat Devon Archer, bývalý poradce v prezidentské kampani Johna Kerryho 2004. Oba, tedy Archer i Hunter Biden, spolupracovali v byznysu se zetěm Kerryho Christopherem Heinzem, zakládajícím partnerem soukromé kapitálové společnosti Rosemont Capital“.

Investigativní ukrajinská žurnalistika vypátrala vlastnické vazby k Privat Group, která je řízena násilnickým miliardářem oligarchou Ihorem Kolomojským, který byl, jak známo, po režimním převratu jmenován guvernérem  Dnipropetrovské oblasti na centrálně-jižní Ukrajině. Kolomojský je rovněž spojován s financováním brutálních polovojenských sil zabíjejících etnické Rusy na východní Ukrajině.

Také bychom neměli zapomínat na to, že 13. prosince 2013 na konferenci sponzorované společností Chevron, stojíc vedle loga této společnosti, náměstkyně ministra zahraničí USA pro evropské záležitosti Victoria Nuland připomněla lídrům ukrajinské podnikatelské sféry, že Spojené státy už investovaly do svých "evropských aspirací" 5 miliard dolarů.

Je tedy zřejmé, že energetické zdroje a miliardy dolarů, které vynesou, musíme vzít nutně v úvahu, máme-li vyřešit záhadu, proč se oficiální Washington chová tak zběsile, když se řeší, zda by etnickým Rusům na východní Ukrajině měla být uznána určitá míra autonomie nebo zda mají být tvrdě ovládáni s USA spřátelenou administrativou v Kyjevě. Pět miliard dolarů není žádných pár baksů - takové peníze by stačily k okamžitému vyrovnání bilance českého státního rozpočtu.

A pak tu máme ještě všeobecně známý Ruský zájem, ale i zájem Číny a dalších rozvíjejících se ekonomik, o nalezení možností úniku z finanční hegemonie dolaru. Něco takového by samozřejmě vážně ohrozilo americkou ekonomickou dominanci.  Takový způsob uvažování vede USA a jejich blízké spojence k intenzívnímu přemýšlení, jak dostat Moskvu na geopolitická kolena. Zlatý Boris Jelcin – ten jasně pro globální obchod odmítal experimentování s jinými měnami…

Zastánci této teorie mají samozřejmě také pravdu. Ochrana všemocného dolaru je pro Wall Street výsostně důležitá. Finanční kataklyzma potenciálního vypuzení amerického dolaru jakožto světové referenční měny může naprosto pochopitelně pohnout některé mocné lidi k nebezpečné hře s jaderně vyzbrojeným Ruskem.

Také je pravdou, že každá vážná mezinárodní konfrontace mívá vždy více spouštěčů. Jen si vzpomeňte na motivy k americké invazi do Iráku v roce 2003. Mezi celou řadou důvodů byla touha viceprezidenta Dicka Cheneyho po ropě, psychologické soupeření prezidenta George W. Bushe s jeho otcem, nebo zájem neokonzervativců na „vyladění režimů", které byly považovány za nepřátelské vůči Izraeli.

Existují i další důvody, proč „pohrdat Putinem“: od jeho rozhalené jízdy na koni až po zpátečnickou politiku v oblasti práv homosexuálů. Ale on není žádný Stalin a jistě už vůbec ne žádný Hitler.

"Samsonova volba" neokonzervativců

Takže, i když je rozumné vidět více motivů pro rozpoutání hry s ohněm s využitím Ukrajiny, ta naprostá nezodpovědnost konfrontace, jaké jsme byli svědky, vyvolává v člověku pocit, že je mu vnucována jakási ideologie nebo "ismus", kdy jsou lidé pro jakousi vyšší vizi, která je pro jejich existenci zcela zásadní, ochotni riskovat úplně všechno.

To je důvod, proč někteří nezávislí pozorovatelé (např. Robert Parry) již delší dobu považují krizi na Ukrajině rovněž jako důsledek neokonzervativní obsese zájmy Izraele na Blízkém východě.

Nejenže se hlavní neokonzervativci jako náměstkyně Nuland a senátor John McCain osobně angažovali v centru dění únorového převratu v Kyjevě, ale navíc měli pro své jednání i další důležitý motiv: chtěli z politické scény odstranit spolupráci prezidenta Obamy s prezidentem Putinem, která před rokem vedla k odvrácení bombardování Sýrie a rovněž k pokroku při jednání s Íránem o omezení, ale nikoli eliminaci jeho jaderného programu.

Diplomatické iniciativy tandemu Obama-Putin izraelskou administrativu a americké neokonzervativce silně znechutily, neboť oni měli s těmito zeměmi zcela jiné záměry.  Izraelský premiér Benjamin Netanjahu byl dokonce přesvědčen, že bombardování íránských jaderných elektráren je „existenciální" nutností.

Bylo zřejmé, že pokud by došlo k dalšímu prohloubení spolupráce Obamy s Putinem, otřáslo by to pravděpodobně silnou pozicí Izraele jako klíčového arbitra americké zahraniční politiky na Blízkém východě. Vztah Obamy s Putinem musel být tedy rázně zničen - a krize na Ukrajině byla ta správná výbušnina k jeho zničení.

I když Obama nyní již chápe, do čeho ho neokonzervativci a další zastánci tvrdé linie na Ukrajině dostali, musí být teď sám účasten zuřivých útoků oficiálního Washingtonu proti Putinovi, aby bylo jasné, že se nadále nedá se spoluprací při řešení nesnadných zahraničních problémů, jakými jsou Sýrie nebo Írán, počítat.

Kvalitu neokonzervativního myšlení určuje „jedna malá stará paní, která spolkla mouchu“. Když se pokazí jeden z jejích programů, jednoduše se provede přesun na větší a nebezpečnější schéma. Pokud Palestinci a libanonský Hizballáh budou dál trápit Izrael a znepříjemňovat mu život, můžete své sponzory zaměřit na "změny režimů", třeba v Iráku, Sýrii nebo Íránu. Pokud by "změna režimu" v Iráku šla špatně, vystupňujete podvracení Sýrie a práci na bankrotu Íránu.

Právě když už myslíte, že jste přiměli prezidenta  Baracka Obamu k vydání rozkazu k masívnímu bombardování Sýrie, které může solidně přiblížit i válku s Íránem, přijde si Putin s návrhem, jak z té šlamastiky ven, prostě přimět Sýrii, aby se vzdala svých chemických zbraní a dohodnout se s Íránem na jeho souhlasu s omezením jaderného programu. Je tedy jasné, že spolupráce Obama – Putin, je pro vás velkou hrozbou. Ale když víte o citlivosti Baracka Obamy na Rusko, pak je tady nový skvělý cíl – Ukrajina.

Podpoříte tedy povstání proti zvolenému prezidentu Viktoru Janukovyčovi, třebas i s pomocí neonacistických ozbrojených oddílů. Přesvědčíte americké ministerstvo zahraničí, že jde o správný převrat, ačkoli s ním nesouhlasí mnoho občanů z východní a jižní Ukrajiny, která byla politickou základnou Janukovyče.

Když Putin učiní kroky k ochraně zájmů etnických ruských obyvatel a podpoří odtržení Krymu, potvrzené 96 procenty voličů v narychlo svolaném referendu, váš cíl to opět "vhodně" posune. I když jste uspěli v plánu vrazit klín mezi Obamu a Putina, Putinův odpor k vašim plánům na Ukrajině vás přivede k nutnosti provést další pokus o „změnu režimu“.

Vaši bezpočetní přátelé z hlavního proudu začnou v amerických sdělovacích prostředcích prezidenta Putina nelítostně démonizovat tak razantní propagandistickou palbou, že by na ni musel být právem hrdý každý totalitní režim. Pro antiputinovskou „jednotnou ideu“ je pak úplně v pořádku, že se použijí jakékoli útoky a obvinění bez ohledu na fakta.

Tím, že by riskovali potenciální jadernou konfrontaci s Ruskem – což připomíná starou paní polykající koně – posunuli se neokonzervativci i mimo logiku toho, co je popsáno v té dětské písničce.  Je to opravdu absurdní, neboť zde jde o globální verzi izraelské „Samsonovy volby“ – o připravenost k použití jaderných zbraní v sebezničujícím odhodlání za každou cenu eliminovat své nepřátele včetně sebe sama.

Ale co je v tomto případě zvláště šokující, je fakt, že se do tohoto šílenství zapojili prakticky všichni američtí byrokrati i jejich přátelé v mainstreamových amerických médiích. A co je zarážející ještě mnohem více, je skutečnost, že se k nim připojila celá Evropská unie, která zřejmě tragicky tápe ve svých vizích.

Konec

Zdroj: Robert Parry

http://time.com/2964493/ukraine-joe-biden-son-hunter-burisma/

http://antac.org.ua/en/2012/08/kings-of-ukrainian-gas/

http://consortiumnews.com/2014/01/06/the-mysterious-why-of-the-iraq-war-2/

http://consortiumnews.com/2014/04/27/why-neocons-seek-to-destabilize-russia/

http://www.mikelockett.com/stories.php?action=view&id=76