----- (O izraelských jaderných zbraních) ----- Třebaže schází oficiální potvrzení nebo přiznání, jsou některá fakta natolik závažná, že by bylo pošetilé předpokládat nebo předstírat, že neexistují. Jeden z takových případů se týká závažného problému bezpečnosti na Blízkém východě.
Téměř každý, kdo se o problém zajímá, bere jako samozřejmé, že Izrael již dlouhou dobu disponuje arzenálem jaderných zbraní. Nicméně Izraelská vláda však nikdy něco takového veřejně nepřiznala a nedozvěděli jsme se to ani z oficiálních výroků americké vlády.
V diskusi o tomto tématu buďme velmi opatrní. Svět je plný všeobecně přijímaných konsensů - konvenčních „pravd“, z nichž se ale mnohé časem ukáží jako lži. My koneckonců nevíme, zda má Izrael jaderné zbraně, takže se v diskusi na toto téma se nemusíme jednostranně omezovat. Místo toho si rozehrajeme hru proti obecnému, široce vnucovanému a vžitému konsensu, že Izrael jaderné zbraně nemá, probereme si důsledky tohoto konsensu včetně těch, které by nastaly, pokud by se zjistilo, že je jednoznačně pravdivý.
Nevýhodou takového přístupu je, že vyžaduje úzkostlivé dodržování agnostických kvalifikátorů, což pak v psaném textu prakticky vede ke vzniku nemotorných frází, které je nepříjemné číst. Nicméně, o způsobu, jak se s tímto problémem vypořádat, se můžeme inspirovat u Alfreda Kahna, ekonoma z Cornellovy university, který svého času sloužil v administraci Jimmyho Cartera (1977-1981). Kahn, bývalý předseda Výboru pro civilní letectví CAB, je nejvíce známý jako „otec“ deregulace leteckého průmyslu. Později byl Carterovým protiinflačním guruem, ale v této pozici byl svými fanoušky v Bílém domě jednou potrestán za to, že příliš nediplomaticky varoval před možnou „depresí“.
Bylo mu nakázáno, aby slovo „deprese“ už nikdy nepoužíval. Kahn to tedy nedělal, ale než aby se uchýlil k nějakému obtížnému opisu, jako třeba "ekonomickému poklesu, který je mnohem vážnější, než to, co se obvykle nazývá recese", začal namísto slova, které bylo zakázáno vyslovit, používat slovo „banán“.
Když se ale proti tomuto negativně používanému názvu oblíbeného ovoce ohradil šéf United Fruit Company, Kahn, kdykoli se pak vedly diskuse o nebezpečí deprese, přešel na slovo „kumkat“ (ovoce připomínající miniaturní pomeranč).
Kahnovu metodu a jeho „slůvko“ použijeme v další části této úvahy s tím, že „kumkaty“ budou dále vždy znamenat „izraelské značně podezřelé jaderné zbraně“, nebo, v ještě plnější formulaci „izraelské značně podezřelé jaderné zbraně – a to natolik silně podezřelé, že téměř každý, kdo o nich mluví, bere je jako fakt, přestože nesmí říci, že existují. ""
Kumkaty nejsou jen předmětem obecných úvah. Jsou i objektem seriosních průzkumů historiků a politologů a figurují v nesčetných bezpečnostních analýzách pro Blízký východ i v globálních seznamech a statistikách jaderných zbraní (např. Ploughshares Fund, Arms Control Association aj.), kde je Izrael uváděn mezi osmi státy, které s nimi disponují.
Arms Control Association odhaduje počet kumkatů v rozmezí 75 až 200. Jiné odhady jsou vesměs obdobné. Stejný odhad, podpořený podrobnějším rozborem, uvádí i Věstník atomových vědců vydaný před 12 lety. Vůbec nejzajímavější informace k pochopení, jak je to s izraelskými kumkaty dnes ale najdeme především v pracích Envera Cohena, čelního historika tohoto programu, včetně jeho nejnovější knihy „Nejhůře střežené tajemství: Izraelský obchod s bombou“ (The Worst-Kept Secret: Israel’s Bargain with the Bomb).
V článku, který vyšel před čtyřmi lety, Cohen se spoluautorem Marvinem Millerem apelují na změnu politiky Izraele „zatloukání“ existence kumkatů. Ta se podle nich už přežila. V roce 1969 šlo o dohodu mezi Goldou Meirovou a Richardem Nixonem (1969), že Spojené státy nebudou informovat veřejnost o kumkatech do té doby, dokud Izrael sám nepřizná jejich existenci.
Cohen a Miller argumentují, že transparentnost v této záležitosti Izraeli umožní prokázat jeho jadernou zodpovědnost, účastnit se kontroly vyzbrojovacích snah dotýkajících se jeho zájmů a utlumí jeden z hlavních důvodů, proč mezinárodní společenství pokládá Izrael za nebezpečného hráče s pozicí vyvrhele.
Větší transparentnost by rovněž samotným Izraelcům usnadnila užitečnou diskusi a debatu o otázkách bezpečnosti, velení a řízení, jakož i určování okolností, za nichž mohou být kumkaty případně použity.
Politika veřejného tabu je dnes zcela bez užitku i z amerického pohledu. Jedním z důvodů je samotná skutečnost, že dnes existuje široká a silná shoda o existenci kumkatů – ta tu v roce 1969 ještě nebyla. Navíc, zdržování se jakékoliv zmínky o kumkatech brání vedení plné a plodné diskuse o bezpečnosti Izraele jak samotným Izraelcům, tak i americkým politikům a politickým činitelům. Každý, kdo deklaruje velké obavy o izraelskou bezpečnost – a je to téměř každý americký politik – by měl vyžadovat otevřenou a plně informovanou debatu o tomto tématu.
Ten, kdo se hlouběji zajímá o politické otázky související se státem Izrael, také ví, že letos na podzim proběhnou další jednání o budoucnosti íránského jaderného programu. Izraelská vláda patří k těm, kteří nejhlasitěji upozorňují na íránskou hrozbu a opakovaně hrozí vojenským napadením Íránu. Někdo to nazve ironií, jiný rovnou řekne, že se ze strany Izraele jedná o nebetyčnou drzost. Izrael agituje proti Íránu a současně přitom odmítá stát se účastníkem smlouvy o nešíření jaderných zbraní (NPT). To je hodně tvrdý paradox. Řekněte upřímně, jste teď klidnější?
Zdroje:
http://gloria.tv/media/HjBsXbE3XqP
http://www.ploughshares.org/world-nuclear-stockpile-report?gclid=CMSfwur1vcACFaTm7Aodo1cA2Q
http://www.armscontrol.org/factsheets/Nuclearweaponswhohaswhat
http://consortiumnews.com/2014/09/04/the-hypocrisy-of-israels-nukes/
http://bos.sagepub.com/content/58/5/73.full.pdf
http://www.amazon.com/The-Worst-Kept-Secret-Israels-Bargain/dp/0231136994
http://www.foreignaffairs.com/articles/66569/avner-cohen-and-marvin-miller/bringing-israels-bomb-out-of-the-basement
http://nationalinterest.org/blog/paul-pillar/breakout-shmeakout-the-wrong-way-assess-nuclear-deal-iran-10880
http://www2.gwu.edu/~nsarchiv/NSAEBB/NSAEBB240/snie.pdf
http://www.archives.gov/declassification/iscap/pdf/2009-076-doc1.pdf
http://www.haaretz.com/mobile/.premium-1.613221?v=D850759AA136EBBD89EDC5828989434A
http://nationalinterest.org/blog/paul-pillar
